Na svá studentská léta vzpomínám s úsměvem. Byla to důležitá etapa mého života, během které jsem získal spoustu cenných zkušeností, znalostí a přátel.
Studoval jsem obor Mechanik číslicově řízených strojů. Tehdy jsem se rozhodoval mezi jazykovou školou a právě zmíněným mechanikem. Nakonec jsem se rozhodl jít ve stopách svého táty a studovat strojařinu, vždy mě to spíše táhlo k manuální práci, než abych musel mluvit v cizím jazyce.
Nejraději vzpomínám na náš kolektiv, byli jsme třída plná sportovců, takže konverzace nikdy nestála, většinou i ve výuce.
Po maturitě jsem zamířil do firmy Fermat s.r.o v Lipníku nad Bečvou, kde jsem programoval na portálové CNC frézce. Odtud jsem po roce zamířil na vysokou školu do Ostravy. Po 4 měsících na vysoké škole, jsem dostal nabídku jít dělat hydraulické a pneumatické obvody do Německa, tak jsem se toho ujal a třičtvrtě roku pracoval v zahraničí, pak mé kroky vedly zpátky na průmyslovou školu v Hranicích, ale už v jiné roli než tehdy 🙂
Nikdy jsem se nad tím nezamyslel, jen jsem si vždy říkal, že být mistrem odborného výcviku musí být fajn práce.
Měl jsem chuť vyzkoušet něco nového a být v mladším kolektivu, přecijen když příjdete někam do firmy, tak povětšinou by mi velká část kolegů mohla dělat rodiče 🙂
Je to zvláštní tykat si s kolegy, kteří mě pár roků zpátky učili. I přes to, že jsme teď na jedné lodi, tak k ním chovám stejný respekt, jako tehdy.
Nemějte strach pokračovat v oboru, ve firmách vás vše potřebné doučí.