Už je to v dávných letech, přesto vzpomínky na studentské dospívání zůstávají neustále. Šlo tenkrát o velkou změnu v životě – nové prostředí, kamarádi, učitelé, cestování, zájmy aj. Vzhledem k tomu, že působím na škole jako učitel i v současné době, přijde mi, že jsem školní lavice z mládí ani neopustil.
Studoval jsem na škole obor Dřevařství, kde se jednalo o prvotní zpracování dřeva a získal jsem široký přehled o tom, jaké má dřevo vlastnosti, co se dá ze dřeva všechno vyrobit a jak se dá vhodně využívat. Obor mi vybrala vlastně rodina a zázemí – táta byl vyučen stolař a starší bratr měl nábytkářskou průmku.
Samozřejmě na skvělý třídní kolektiv spolužáků, kde nás bylo v jedné třídě 36 studentů z celé Moravy. I když jsem to neměl do Hranic daleko, tak jsme měli na internátě s kluky fajn fotbalovou partu. Měli jsme skvělého třídního učitele Ing. Kočaru – zapálený pedagog, všestranný sportovec, prostě výborný člověk. Ve škole učitelé po nás dost požadovali a k tomu patřila i mimoškolní zábava – bramborové a chmelové brigády, aktivity na exkurzích a praxích, sportování aj.
Po maturitě jsem začal studovat VŠ Lesnickou a dřevařskou ve slovenském Zvolenu na dřevařské fakultě. Byla to tehdy jediná dřevařská vysoká škola v Československé republice. Pak následovala základní vojenská služba a poté zaměstnání ve firmě na výrobu dřevěných hraček.
Ani ne – neměl jsem na to pedagogické vzdělání, ale firmě se nějak přestalo dařit v exportu výrobků a dostal jsem nabídku od tehdejšího ředitele Ing. Perstického, jestli nechci učit na zdejší průmyslovce v Hranicích, protože se tady uvolnilo místo odborného učitele.
Tak trochu nestabilita bývalé firmy a také možnost zkusit něco nového. Zažil jsem hodně různých učitelů („sto lidí = sto chutí“) a také myšlenka, jestli dokážu něco naučit mladou generaci. Navíc manželka je učitelka u nás na základní škole, a tak trochu mi byla v začátcích nápomocna a máme vlastně společnou dovolenou😊.
Dříve jsem potkával ve škole některé bývalé učitele a byli velice vstřícní. Dokonce bývalý třídní učitel byl můj zavádějící učitel. Bylo to někdy velice zvláštní dostat se z pozice učitel – student do pozice kolegů. Dnes už tady začínám patřit ke starší generaci a snažím se také něco předat mladším učitelským kolegům.
Dnešní student střední odborné školy v oficiální metodice MŠMT neexistuje a je nahrazen slovem žák. Myslím si, že to i trochu morálně demotivuje naše žáky vzdělávat se. Navíc současná rychlá moderní doba a klima společnosti kolem nás potlačuje zájem o vzdělávání do ústraní – vše vyřeší AI. Rada studentům: „Vyvažujte v životě sebevědomí se sebekritikou a čím více člověk pozná i zkusí, tím více toho může využít“.